Autogenní trénink - Píše o nás Jesenický kurýr

Autogenní trénink v Alzheimercentru Průhonice

„Zkuste zavřít oči a představit si, jak stojíte uprostřed místnosti. Nevíte, jak jste se zde ocitli, kolik je hodin a ani jaké je roční období. Obrazy na zdech, koberec na zemi, nábytek, lampa… to všechno je Vám cizí. Nikdy předtím jste tu nebyli.

Sedáte na židli a prohlížíte si všechno kolem, jako byste tu byli poprvé. Zaujmou Vás dveře v rohu. Asi jste jimi před chvíli vstoupili, ale teď už nevíte, kam vlastně vedou.

Přicházejí nějací lidé a oslovují Vás. Cítíte, že byste je měli znát. Ale prostě si nevzpomenete, jak se jmenují a ani, kdo to je. Hlavou se Vám honí nepříjemné myšlenky: Co tu vlastně chtějí? Nejsou nebezpeční? Ještě, aby tak něco vzali. Nebo mi chtějí ublížit? S napětím čekáte, co bude.

Vy o tom nevíte, ale jste v bytě, ve kterém žijete více než čtyřicet let. Dveře vedou do kuchyně, denně jimi projdete snad stokrát. Tito lidé jsou Vaše děti…“ (World Wide Web: www.stari.cz)

Tento text vystihuje každodenní stavy a pocity osoby s Alzheimerovou chorobou. Péče o seniory s touto nemocí se u nás začala komplexněji rozvíjet a budovat až v devadesátých letech. Do té doby byli tito nemocní, stejně jako lidé s nejrůznějšími handicapy, izolováni od společnosti v zavřených ústavech. Byli v zařízení, kde sami nic nesměli nic dělat, protože za ně vše provedl zdravotnický a ošetřovatelský personál. To vše znamenalo ztrátu samostatnosti a soběstačnosti klientů, která v nejhorších případech vedla také k jejich imobilitě. Mým úkolem a mohu říci, že i mým posláním, je klienty aktivizovat a motivovat k jakékoliv činnosti a navrátit jim jejich smysl a pocit důstojnosti. Každý den jim připomínat jejich vlastní úspěchy.

Dle mého pozorování je pro klienty nejpříjemnější metoda „Tady a teď“! Proto jsme zařadili do plánů aktivizací i autogenní trénink. Stejně jako ostatní relaxační metody vychází z poznatků o vzájemné souvislosti mezi třemi faktory: psychickou tenzí, funkčním stavem vegetativní nervové soustavy a napětím svalstva. Účinnost autogenního tréninku byla opakovaně prokázaná výzkumem nejen pro zvládání stresu a prožitek relaxace, zlepšení koncentrace a učení, ale pro léčbu psychosomatických obtíží (např. poruchy spánku, bolesti). Má potenciál jako sebepoznávací a seberozvojová metoda. Nácvik, který standardně probíhá pod vedením terapeuta v naší fototerapeutické místnosti směřuje k tomu, aby byl klient nezávislý, autonomní. Mozek si jakoukoliv zkušenost, která jím projde, vtiskává do svých spojů. Cokoliv se nám děje nebo emoce, které cítíme (ať už je to smutek, zážitek, chuť zmrzliny, nebo taky učením novým věcem), se v mozku odráží, protože to aktivuje určitou komunikační dráhu.  Opakováním té samé zkušenosti se aktivují stejné dráhy v mozku a časem dochází k jejich postupnému posilování. Dráhy se stávají robustnějšími, průchodnějšími, neurony preferovanějšími. To je i cíl autogenního tréninku, který vyvolává v klientech hlubokou relaxaci, pocit klidu a bezpečí i příjemný zážitek. To vše vede k zesílení mozkové kůry v oblastech podílejících se na pozornosti, vnímaní vnitřních stavů a zpracovávání senzomotorických podnětů.

Schopnost uvolnit se a pociťovat jednotlivé navozované pocity se postupně zlepšují. Zpočátku jsou také zcela běžné odbíhající myšlenky. Pravidelným prováděním a opakováním relaxace jsme schopni svou pozornost mnohem lépe ovládat. Nejdříve se nacvičují pocity tíhy v jednotlivých částech těla. Začíná se dominantní rukou (u praváku je to pravá ruka, u leváků levá). Soustředíme se na pocity ve své ruce a opakujeme si v duchu: „moje pravá ruka je těžká…“, „cítím tíži v pravé ruce…“, „pravá ruka je stále těžší…“, pokračujeme druhou rukou, pak postupně oběma nohama, pak následuje uvědomění pocitu „ruce a nohy jsou těžké“. Následně si pocity tíhy vsugerujeme do trupu a končí formulkou „celé mé tělo je příjemně těžké“. Je to trénink, ve kterém se na chvíli odpojíme od okolního dění, soustředíme na pocity ve svém těle. Dále se navozují pocity tepla. Opět se začíná dominantní rukou a v duchu si říkáme: „moje pravá ruka je teplá…“, „cítím jak mi do pravé ruky proudí teplo…“, takto pokračujeme a postupně probereme celé tělo. Postupujeme se zklidněním dechu. Dech nezklidňujeme vůlí, dýcháme zcela přirozeně a k tomu si říkáme „můj dech je klidný“. Následně pokračujeme zklidněním srdeční činnosti. Zaměříme se na svůj tep, můžeme si dopomoci položením ruky na svůj hrudník, abychom dech mohli zachytit a v duchu si říkáme „mé srdce tluče klidně“, „můj tep je klidný“, „mé srdce je zdravé“. Nadále se věnujeme pocitu tepla v břiše. Na navození pocitu tepla v břiše používáme formulku „do břicha mi proudí teplo“, „v břiše cítím příjemné teplo“, „mé vnitřní orgány pracují dobře a klidně“. V závěru se navozují pocity příjemně chladného čela. Můžeme si k tomu představit například svěží vítr, který nás ovívá a v duchu si říkat formulku „mé čelo je příjemně chladné“. Celý nácvik by měl probíhat postupně. Prvních 14 dní se nacvičují pocity tíhy, po zvládnutí přichází na řadu teplo a posléze další části autogenního tréninku.

Pro účastníky je zajímavější terapie ve skupině.

Zrucká Renáta

Motto: „Ten, kdo neprožil stáří, neví jaké je.“ (Lidová moudrost)